Těžba z těl aneb jak průmysl masa změnil koloběh života na Zemi

Každý rok vykrmíme a “porazíme” 1,5 miliardy prasat. Vyvinuli jsme průmysl masa a k němu odpovídající jazyk, který dobře umí něco ne-říct. Slovem zakrýt realitu. Namísto podříznout nebo zabít elektrickým proudem říkáme "porazit”. Termín „produkce masa” zase poněkud opomíjí fakt, že pokud někdo produkuje maso, jsou to zvířata. My je namačkáme do klecí a ohradníků, nakrmíme je geneticky upravenou pící a pak si od nich jejich maso odebereme. Detaily pro zájemce nabídne zásadní kniha na toto téma: Farmageddon – skutečná cena levného masa.

Terminátor má výsledky

Ročně porazíme půl miliardy krav, spolu s ovcemi a kozami to dělá asi tři miliardy zabitých savců ročně. Plus drobnější tvorové – 65 miliard kuřat, a něco mezi dvěma a třemi biliony ryb a rybek. Homo sapiens představuje 33 % váhy všech savců na Zemi – průměrně 62 kilogramů na člověka násobená 7,7 miliardami. Hospodářská zvířata plus domácí mazlíčci představují 63 % váhy všech savců. Na volně žijící zvířata v divočině tak zbývají pouhá čtyři procenta.

Vypadá to, že divoká zvířata vedle vás moc dlouho nepřežijí: nepřestáváme je lovit pro maso, kůži, rohy, kly, varlata, a taky jen tak pro zábavu. Nepomáhají jim ani současné požáry. A ekonomické krize. Méně turistů znamená méně peněz pro chudé ekonomiky, což zase povzbuzuje pytlačení. Bez turistů padnou divoká zvířata za oběť buď pytlákům, nebo zemědělcům žádajícím více půdy.

Kráva horší auta

Při takové produkci masa se planeta pěkně zapotí. Jsou tu hned tři problémy. 1. Kvůli půdě pro dobytek se odlesňují pralesy. 2. Dobytek vypouští skleníkové plyny. 3. Chov dobytka ničí kvalitu půdy. Problémem homo sapiens není ani jen samotný populační růst, ale spíš růst počtu masožravců. Lidstvo sní čtyřikrát víc masa než před padesáti lety. Důsledek je, že většina světové půdy se zabrala na pastviny nebo pro pěstování krmení. Kalifornie je domovem Googlu a Applu, ale kousek od Sillicon Valley se též rozprostírají moře sóji, jež se vyváží do Číny, aby skončila v žaludcích tamního dobytka a kuřat a ukojila rostoucí apetit Číňanů po mase. Každý rok se v Jižní Americe na území odpovídající rozloze Slezska vykácí prales a přemění na pastviny. Brazílie je největším světovým vývozcem hovězího. Sója je druhým největším viníkem kácení. Nikoliv prodej dřeva.

Podle studie v časopise Nature způsobuje až 40 % skleníkových plynů produkce potravin. Nejen pěstování krmiva, ale i balení, doprava a skladování masa. Při zažívání produkuje dobytek spousty metanu – krkáním. Plus další skleníkové plyny vypuštěné při výrobě hnojiv, zpracování výkalů, vypalování lesů. Po světě jezdí asi miliarda aut, ale v ohradách se tísní 1,5 miliardy krav. Kupodivu ke globálnímu oteplování přispívají více krávy krkáním než auta exhalacemi. Abychom na svůj talíř dopravili kilo hovězího, vypustíme do vzduchu 20 až 60 kilogramů CO2, podle toho, jak daleko se ta zabitá kráva pásla. A pokud se pásla na pampě a byla přiživována krmením pěstovaným na místě bývalého pralesa, kilo hovězího je “zaplaceno” odhadem 300 kilogramy CO2. Na kilo zeleniny potřebujete 1 až 5 kg oxidu uhličitého. Čili zelenina je asi stonásobně ekologičtější.

New veggie deal

Co s tím? Je to prosté – omezme konzumaci masa. Na tolik masožravců je planeta malá. Vypěstování gramu proteinu z hovězího si vyžádá jeden metr čtvereční půdy, gram proteinu z obilí jen 0,04 a rýže 0,02. Hovězí je pětadvacetkrát až padesátkrát náročnější na půdu než rostlinná strava. Stejná plocha půdy uživí čtrnáctkrát více veganů než jedlíků masa. „Nic nezvýší šance na přežití planety více než vegetariánství,“ řekl na konci života Albert Einstein. Člověk ale nemusí být Einstein, aby uvažoval stejně. Jeho současník Franz Kafka též zvolil cestu vegetariána. Podle slov přítele se jednou při pozorování rybky v akváriu naklonil a pošeptal: „Teď se ti konečně mohu podívat do očí.“ A Lev Tolstoj napsal: „Jestliže člověk opravdově usiluje o to, aby žil dobrý život, nejprve se zřekne masa. Je to nemorální.” Tolstoj napsal, že jeho názor sdílel i se svým známým – řezníkem: "Byl překvapen, po chvíli se mnou však souhlasil: Zvlášť, když jsou ta zvířata tak tichá, pokorná! Přicházejí k vám, řezníkovi, s takovou důvěrou, je to žalostný pohled.“

Kuře, tancuj, vykrúcaj

Indie je z náboženských důvodů vegetariánská země. Zatímco obvykle je vegetariánů v populaci několik procent (v Německu deset, v Česku sedm), tak v Indii se k vegetariánství hlásí více než třetina lidí. Na jednoho Inda připadá ročně tolik snědeného masa, asi jako na vaše babičky, které se dočkaly masné stravy jen v neděli. Tedy nějakých pět kilogramů ročně. Jeden průměrný Ind sní pětadvacetkrát méně masa než průměrný Američan. Krávy se potulují ulicemi indických měst, protože to jsou posvátná zvířata. Byznys je ovšem mocnější než Krišna. Indie dnes disponuje tolika pastvinami, že se po Brazílii stala druhým největším exportérem hovězího masa, i když většinou pochází od buvolů. Samotnou konzumaci sice hinduismus zapovídá, nikoli však export polotovaru z buvola (a někde i z dobytka). Je to docela veliký paradox. Jako kdyby se tvá rodná hrouda, která je vlastně rájem pejsků, stala současně druhým největším exportérem psího masa. Představa Indie jako ráje zvířat je ošidná. Řezníci na tržištích nařezávají kuřatům hrdla, aby se ještě desítky minut “popelila” kolem kanálu a odtékala z nich krev, protože pak je teprve maso “košer”.

Supervegani

Za zmínku stojí, že čím dál víc profesionálních kulturistů, zápasníků jsou vegani. Například mistr světa ve vzpírání Patrik Babounian. Zjistil, že masitá strava hodně energie nejen dá, ale taky vezme, a že proteiny i vše ostatní se nachází v rostlinné stravě. V Česku propaguje veganství mistr světa v thajském boxu Jan Müller. V populárním filmu Game Changers veganství velebí spousta dalších svalovců a siláků. Taky Scott Jurek, nejúspěšnější ultramaratonec světa. Veganem je i Lewis Hamilton, vítěz Formule 1. A tenisté Serena Williams a Novak Djokovič.