Mladí lidé a klima? Volím pragmatismus, ne hysterií, říká Tomáš Chlachula.

V rámci projektu Czech-German Sustainibility forum se u kulatého stolu sešli diskutující nad tématem “New CZ-Deal: Jak se z toho nezbláznit aneb mladá generace a klimatická změna”. Jedním z účastníku akce, kterou v červnu společně pořádali Black Swan Media a Ecoista, byl také Tomáš Chlachula. Oproti ostatním, více “zeleným” diskutujícím, reprezentoval tu část mladých lidí, která varuje před přílišnými regulacemi ve jménu boje s oteplováním. 
 

Do komunální politiky jste se vstoupil poměrně brzy. Proč?

I když v mojí rodině nebyl a není žádný aktivní politik, začal jsem se o veřejné dění zajímat už na základní škole. Později jsem se začal angažovat v komunální politice i z toho důvodu, protože tam můžete vidět výsledky takřka okamžitě. Témata, o která se na úrovni samosprávy zajímám, nebývají většinou kontroverzní, ale musíte vědět, jakým směrem se vydáte.

Jako politik i ve svém volném čase se zaměřujete na enviromentální otázky. S jakými reakcemi se nejčastěji setkáváte?

Často se setkávám s názorem, že mladí lidé, kteří se zajímají o ekologická témata, jsou aktivisté, kteří protestují a přespávají ve školách, blokují silnice a podobně. Přitom jde o velmi malou skupinu lidí, kteří na současnou ekologickou situaci reagují radikálním a nekoncepčním způsobem. S těmito lidmi naprosto nesouhlasím a nepodporuji je. Myslím si, že většina mladých, ať už na vesnici, maloměstě, nebo například v Brně, se na klimatické otázky dívá pragmaticky. 

Jak? 

Nesetkal jsem se s mladými lidmi, kteří by popírali klimatické změny. Naopak je berou na vědomí, chovají se ekologicky, takže například recyklují odpad nebo preferují hromadnou dopravu. Ale zároveň se kriticky dívají na nekoncepční změny, ke kterým se eurokomisaři či poslanci v Evropském parlamentu rozhodnou takzvaně „od stolu“. Jde to z extrému do extrému. Ve všem chceme být první. To je i příklad elektromobilů. Zároveň už ale nevidí, že samotné rozhodnutí o zákazu spalovacích motorů zvýší evropskou závislost na zemích jako je Čína, která těžkými kovy disponuje a vyrábí z nich obří elektrobaterie. Příklonem k elektromobilům si na tyto a podobné země vytváříme větší závislost. Proto je paradoxní, že elektromobily podporují právě ti, kteří s Čínou spolupracovat nechtějí. 

S čím dalším nesouhlasíte v rámci diskusí o klimatických změnách?

Nelíbí se mi, že mladí lidé propadají „klimatickým úzkostem” a tím argumentují, proč nechtějí mít děti. O to horší, že někteří influenceři tímto indoktrinují své publikum. Já si myslím, že pokud se měl do jakékoliv doby narodit, budu se mít nejlépe právě nyní. Před sto lety bych se nemusel dožít dospívání, zemřel bych na infekční nemoc, narukoval do války, anebo pracoval od útlého dětství. 

Někteří mladí lidé si prostě neváží toho, co mají. Ano, teplota na planetě se sice zvyšuje, ale na to si musíme tak jako tak zvyknut a adaptovat se. Nemůžeme proti tomu bojovat s přesvědčením, že to změníme do deseti let. Data hovoří jasně: Kdybychom zastavili průmysl a přestali vypouštět veškeré emise, ke klimatické změně sice také dojde, ale až v průběhu sedmdesáti až sto dvaceti let. Navíc není ani v odborné rovině konsensus na tom, jak velký podíl na oteplování má právě lidstvo. K teplotním změnám docházelo i před tím, než byl vynalezen parní stroj. 

Přestože se nás tyto klimatické změny v plné míře v současnosti zatím nedotýkají, musíme myslet do budoucna a navrhnout účelná řešení. Ale neměli bychom rozvrátit naši ekonomiku, která je postavená právě na výrobě automobilů, má stabilní zdroje elektřiny z jádra, rozsáhlé zásoby uhlí apod. 

Nakolik Vás ve Vašem pohledu na klimatická témata ovlivnily vaše cesty po Asii?

Procestoval jsem prakticky skoro celou jihovýchodní Asii v době, kdy se otázky kolem Green Dealu začaly medializovat. Takže vnímám rozdíl mezi přístupem mladých Evropanů a lidmi z Asie. Připadá mi, že politici v Evropském parlamentu navrhují cíle, jako by EU byla schopna spasit celý svět nebo by byla samostatnou planetou. My ale sdílíme ekosystém se 193 zeměmi. S ohledem na statistická data se EU podílí na znečištění CO² přibližně osmi procenty. Náš podíl úspěšně snižujeme, zatímco například Čína staví nové uhelné elektrárny. Proto si myslím, že si některými omezeními, který EU navrhuje, podrážíme nohy. V současné době představujeme nejčistší ekonomiku na světě, a i přesto se snažíme být nejlepší z nejlepších. Ale podle mě to bude na úkor konkurenceschopnosti. Firmy, které dnes vyrábí v Evropě, přemístí na základě levnější energie, méně striktních povolenek apod. svoji výrobu do rozvojových zemí. A to za cenu mnohem většího znečištění na stejný výstup i horších pracovních podmínek, a přitom jejich ekonomiky porostou.

Paralelně se studiem působíte jako radní Třebíče. Podniklo město v tomto ohledu nějaké konkrétní kroky?

Ekologické otázky bereme vážně, zastupitelstvo města schválilo v roce 2022 důležitý dokument “Adaptační strategie města Třebíče na dopady změny klimatu”, který je pro další léta užitečným průvodcem jak zlepšit kvalitu života a i veřejný prostor. Snažíme se také například občanům poskytovat kontejnery na tříděný odpad v docházkových vzdálenostech. Alarmující ale je, že z „průzkumu“ kontejneru na směsný odpad při příležitosti Dne Země bylo zjištěno, že z 300 kg odpadu se ještě dalo roztřídit celých 248 kilogramů. Musíme si tedy každý sáhnout do svědomí, zda třídíme poctivě, neboť celý te špatně roztříděný obsah putuje automaticky na skládku. 

V tento moment také městem a okolními obcemi prochází téma výstavby tzv. zařízení pro energetické využití odpadů. Z legislativy, která nevzešla z českých municipalit, ale z EU, má dojít od roku 2030 k zákazu skládkování komunálního odpadu, respektive obsahu černých popelnic. Tzn., že obce to budou muset řešit jinak než ukládáním do země. V západní Evropě se energie získaná ze spalování odpadů využívá například na otop domácností. V Třebíči máme výhodu: soukromou Třebíčskou tepelnou společnost, díky které jsme například nezaznamenali skokový nárůst cen tepla tak, jako například v jiných městech. Právě toto zařízení je řešením, které by sloužilo k zredukování odpadu spalováním a také k výrobě tepla pro naše město. 

Není spalování odpadů ve městě další ekologický problém?

Naprosto rozumím, že lidé můžou mít obavy, aby nedošlo k znečištění ovzduší. Tyto zařízení však fungují běžně v centrech západních měst doslova uvnitř bytové zástavby. Jsou velmi striktně monitorované. I v Česku na některé můžeme narazit. Na odlehčení chci zmínit, že při prohlídce zařízení ZEVO v Brně bylo řečeno, že vzduch, který spalovna nasává pro podporu hoření je méně čistý než ten, který zařízení vypouští.