Nejšpinavější energii mají v Evropě 1. Estonsko 2. Polsko 3. Česko. Do deseti let se pořadí nezmění.
Uhlíková intenzita energetiky v EU je nejvyšší v Estonsku: 755 gramů na každou vyprodukovanou kilowatthodinu. Na druhém místě je Polsko (704 gramů) a na třetím Česko (426 gramů). Odvíjí se to od podílu uhelné energie v energetickém mixu, v Polsku dělá skoro 80 procent a u nás kolem padesáti. Tristní okolností přitom je, že se na tom do roku 2030 sotva něco změní. Česko chce odstavit uhelné elektrárny až po roce 2038 (i když jej k tomu možná podmínky na trhu donutí dříve), Polsko ještě později.
Graf britského think-tanku EMBER ukazuje, jaký podíl bude mít uhelná energetika v členských státech EU za deset let. Nezmiňuje Estonsko, takže na třetím místě těsně za ČR se umísťuje Bulharsko. Zatímco země jako Belgie nebo Nizozemsko, které mají rovněž vysoký podíl uhlí, přestaví své elektrárny v té době již na plyn, střední a východní Evropa bude se stejným procesem teprve začínat.
V absolutních číslech (tun emisí) ovšem stále povede Německo, jehož komplikovaná “Energiewende” spojená s odstavením jaderných elektráren, jejichž výkon nebude mít čím nahradit, si rovněž vyžaduje zachovat uhelný sektor do pozdních 30. let, ač už nyní tento sektor dotuje miliardami eur a běží jen část roku.
Polské elektrárny jsou na uhlí závislé až z 80% a Polsko se uhlí fakticky nechce vzdát nikdy. Navzdory skutečnosti, že v první stovce nejšpinavějších měst Evropy (tentokrát se měřil popílek) má hned 35 zástupců. Česko je mezi špindíry hned další v řadě (31 zástupců).
Zatímco PR strategii sousedních Němců lze parafrázovat slovy “uhlí zatím potřebujeme, ale stydíme se a chceme to napravit”, stanovisko Poláků by šlo vyjádřit slovy “je nám to líto, ale díky uhlí Polsko ještě nezhynulo”. Češi posílají do světa konzistentně asi tento vzkaz: “Všechny závazky plníme vzorně, náš energetický mix je dokonalý a svět se od nás může učit.”
#ember #Estonsko #intenita #Polsko #uhlík