Je nesouhlasit s konsensem nevědecké? Nikoli, konsensus je pro dobrého vědce totéž, co průměrnost, říkají klimaskeptici

Ve vědecké komunitě klimatických vědců panuje naprostý konsensus (nejčastěji uváděnými údaji jsou 97–98 %), že člověk přispívá svou činností k oteplování planety. Na tento konsensus se často odvolávají ekologové a aktivisté, avšak mnozí členové vědecké komunity ten výraz nemají rádi. Pro radikálnější z nich je pak téměř sprostým slovem.

“Konsensus panuje v tom, že antropocén znamená změnu klimatu, k níž člověk přispívá. Ale vůbec ne v tom, nakolik tomu tak je,“ říká například paleoekolog Petr Pokorný. Z jeho vlastních výpočtů prý vyplývá, že CO2, může přispívat k oteplení asi tak dvaceti procenty.

“Můžete se ptát, jestli ta naše pětina stupně nevychýlí klima nad běžnou holocénní variabilitu. Skeptický vědec vám zatím může dát jen jednu odpověď: nevíme. Je důležité vědět, co víme, ale stejně tak důležité je vědět, co víme, že nevíme. A my nevíme, jak moc spalování uhlíku vychyluje dynamické ekvilibrium. Neumíme to spočítat. Ale nejdůležitější ze všeho je to, co ani nevíme, že nevíme. Rozhodující odpovědi přinesou teprve příští roky.“

Nutno podotknout, že podle většiny jeho kolegů činí lidský příspěvek k oteplování planety podstatně více než 20 procent. To nic ale nemění na tom, že Pokorný má pravdu v jedné věci – ohledně podílu člověka nepanuje žádný konsensus.

Konsensus je typický pro armádu 

“Věda musí problémy redukovat, aby se dopracovala k nějakému modelu, ale současně musí sebe natolik reflektovat, aby věděla, že nemá svatou pravdu navěky. Nechtějte vědět, co si vědci mysleli před sto lety o depresi,“ říká známý český psychiatr Radkin Honzák. A možná ani nechtějme vědět, co si budou za padesát let myslet o antropocénu, dodávají potichu klimaskeptici.

“Konsensus nemá s vědou nic společného. Konsensus znamená asi tolik, že někteří lidé spolu souhlasí, ale neříká vůbec nic o tom, jestli mají pravdu. Konsensus je ve skutečnosti typičtější pro armádu nebo pro církev, než pro vědeckou komunitu. Můžeme dokonce říci, že ne-konsensus je pro vědu typičtější než konsensus,“ mluví ještě radikálněji fyzik, spoluobjevitel teorie strun – a také známý klimaskeptik Luboš Motl.

Historie vědy je podle něj historií konsensů, které neobstály v čase. Rozbila je totiž nesourodá skupina, které říkáme velcí vědci. “Kdybyste někdy byli velkým vědcem, dobře byste si uvědomovali, že v některých věcech jste lepší než ostatní vědci. A být lepší znamená mít často nevalný náhled na konsensus,“ říká Motl. Pro opravdu dobrého vědce znamená konsensus to samé co “průměrnost”. A průměrnost znamená, že něco není dost dobrá věda.

Jak se tvoří konsensus ve skutečnosti

“Většina z vás současně nemá ani tušení, jak to chodí ve vědecké komunitě ve skutečnosti. Tam teprve vidíte, jak se tvoří realita! A jak se tvoří konsensus,“ říká kvantový fyzik (a také častý host ezoterických dýchánků Jaroslava Duška) Jan Rak.

Podle něj na počátku vzniku nějaké teorie proti sobě obvykle stojí několik různých teorií a přístupů. Jenže pak se objeví někdo, kdo má jaksi větší osobnostní váhu než ostatní. Začne prosazovat jeden z alternativních směrů, k němu se přidávají slabší jedinci, až vznikne cosi jako “center of gravity”, vědecká komunita vytvoří kritickou hmotu, která pohltí zbytek.

“Když se pár disentujících vědců přece jen zeptá na alternativy, je jim řečeno – to už jsme přece jasně dokázali, o tom už se nemusíme přít! Za pár let přijde druhá generace fyziků a ptají se znovu: nebyly tu náhodou původně nějaké alternativy? Na to dostanou uzemňující odpověď: Zapomeňte na ně! Třetí generace už se na nic ani neptá. Panuje totiž konsensus.“

“Sto let jsme díky konsensu věřili, že neexistuje bezdrátový přenos elektřiny, přestože s ním experimentoval už Nikola Tesla. Teď to objevujeme znovu. Vůbec nevylučuji, že pod vlivem objevů v kvantové fyzice jednou zpochybníme i Einsteina,“ soudí Rak.

Poptávka po alarmismu

Od bezhlavého vzývání vědeckého konsensu odrazuje i psycholog a expert na masovou komuniklaci Matthew Nisbet. “Mainstreamová média si tvoří svou vlastní realitu. Kloužou po povrchu, žehlí různé nerovnosti v předkládaných studiích, nerespektují obezřetný a víceznačný jazyk vědců, z možných scénářů si vybírají ty nejkalamitnější. Na svůj alarmistický pokřik a výrazy typu 'klimatická genocida' bývají dokonce hrdá,“ soudí mediální psycholog.

Média podle něj pomáhají vytvářet komunikační prostředí, v němž panuje přehnané očekávání od klimatologů. Žadatelé o granty a jejich domovské instituce ve snaze mu dostát vyvíjejí horečnou publikační aktivitu ve vědeckých časopisech. Novináři milují dramata, takže přikládají pod kotel a testují limity vlastního narativu. Ospravedlňují to většinou vyššími cíli, budují přece protiváhu všemocnému fosilnímu průmyslu. Jenže výsledkem je situace, kdy už panuje poptávka jen po alarmismu.

Klima jako kolbiště

Při bližším pohledu – dejme tomu – marketingového specialisty to vypadá, jako by klimatická změna byla hřištěm, na němž fosilní lobby soupeří o politický vliv se zelenou lobby. Obě strany zaměstnávají ty nejlepší mozky ve snaze zaujmout veřejnost, vygradovat rétoriku a dosáhnout na co nejvíce peněz. Je to přetahovaná, všichni se snaží klimatickou změnu nějak “vytěžit”.

Aktivistům podle jejich kritiků nejde o záchranu světa – to by se soustředili na energetické zdroje s vysokou hustotou, jako je nukleární fúze nebo malé jaderné reaktory. Aktivisté jsou pěšáky na šachovnici, na níž “bílí”, pod nimiž si představme třeba Evropskou komisi zastupující technologická centra, hrají vyřazovací hru proti “černým”, což jsou tradičně průmyslové země. Což je třeba Česká republika.

Tak nějak podobně to vidí klimaskeptici. “Naše civilizace s fosilními palivy stojí i padá. Nelze si bez nich civilizaci představit! Zelený aktivismus je ve skutečnosti aktivismem 'anticivilizačním'. Přívrženci Grety Thurnbergové naši civilizaci v hloubi duše nenávidí. Jejich ideálem je centralizovaná a globální vláda, regulace všeho živého, vskutku orwellovský svět. Chtějí vyvolat mezigenerační konflikt. Pokud jim to dovolíme, půjdou si nakonec všichni po krku, a skončí to všechno mnohem hůře, než kdybychom jen pokračovali v pálení fosilních paliv,“ shrnuje postoj generace klimaskeptiků Pokorný.



#ekologie #klima



Související